Mléko

Zkušenost s konzumací mléka má každý z nás – nejdříve to bylo mléko mateřské, časem jsme změnili „značku“ a přešli na mléko nejčastěji kravské, vzácněji kozí. Mateřské mléko je unikátní potravinou, krom vody obsahující velké množství bílkovin, cukrů, tuků, vitamínů, minerálů a látek nezbytných pro imunitní stav dítěte. Důležitost kojení naštěstí již nikdo rozumný nepopírá.

Ale co dál, když produkce mateřského mléka ustává a batole již přechází pomalu na „dospělou“ stravu? Má mléko opodstatnění v jídelníčku staršího dítěte, resp. dospělého jedince?

Odpovězme si na základě faktů – mléko obsahuje nejvíce vápníku, ze všech známých druhů potravin, zároveň také v relativně dobře vstřebatelné formě. (120mg Ca na 100 ml).

Vápník také můžeme dobře získat i z dalších mléčných výrobků – jako jogurt, syrovátka, kefír a sýry (tvrdé, poloměkké).

Tam, kde byla při přípravě sýru použita kyselina (tzv.srážení bílkovin sýřením) je dostupnost vápníku velmi nízká (typ cottage).

Mléko je zdrojem fosforu, draslíku, hořčíku, síry a taktéž vitamínů – A, B1, B2, B12, E, K a D, taktéž zdrojem bílkovin a tím také esenciálních aminokyselin – stavebních jednotek většiny našich tkání. Bílkoviny mléka jsme obvykle schopni strávit a dále využít jako jediní živočichové na planetě i v dospělosti.

Proč je tedy nemalou částí populace mléko jako potravina zavrhováno?

Častým argumentem je, že všichni savci jsou sice po narození kojeni, ale jen člověk konzumuje mléko i v dospělosti, což je „proti přírodě“. Pravda je taková, že mléko je zdrojem všeho potřebného jen do té doby, než je mládě schopno konzumovat pevnou stravu – trávu u býložravců, maso u šelem.

Výroba mléka je energeticky pro samici z dlouhodobého pohledu náročná, časově a energeticky nevýhodná. Krom toho, zvířata v naprosté většině nežijí celý svůj život se svými biologickými rodiči, ale záhy po dosažení určitého věku a schopností se osamostatňují a zdroj mléka chybí.

Další negativum je alergie na mléko. Ve skutečnosti se jedná o dva, zcela odlišné problémy.

1.Intolerance (nesnášenlivost) mléčného cukru.

Mléčný cukr (tzv. disacharid – laktóza) je zpracováván v tenkém střevě za přítomnosti enzymu – laktázy.Pokud chybí, cukr postoupí do tlustého střeva, kde je již pod vlivem střevních baktérií.

Výsledkem je výrazná produkce plynu a na základě změny osmotického tlaku také vstup většího množství vody do střevního lumen. Následuje urychlení střevní peristaltiky a dostavují se klasické klinické projevy – nadýmání, masivní odchod střevních plynů a průjem.

Pokud tímto probléme trpíte, pak je dobrou zprávou, že fermentované mléčné produkty mají právě díky mléčnému kvašení laktózu zpracovanou a výše zmíněné obtíže nás minou (jedná se například o jogurty, máslo, většina sýrů, syrovátku, acidofilní a kefírové mléko….).

Nesnášenlivost může být ale i přechodná, např. po léčbě antibiotiky, kdy je činnost střeva narušená.

V tomto případě je vhodné užívání pre a probiotik a mléko přidávat do jídelníčku pozvolna.

2. Alergie na mléčnou bílkovinu

Mléko obsahuje zejména kasein a bílkoviny syrovátky. Že se jedná o bílkoviny kvalitní a dobře vstřebatelné vědí např. všichni kulturisté a vyznavači fitness, kteří spolu s bílkovinou vaječného bílku tyto zdroje jednoznačně upřednostňují.

Alergie na mléčné bílkoviny však existuje a mezi potravinovinými alergiemi je mléko na předním místě. Postižení mohou mít jen neurčité projevy – pocit „zahlenění“, nepříjemný pocit na pokožce, průjem, alergická rýma, ale také v extrému i klasickou alergickou reakci s kopřivkou, slzením a dýchacími problémy.

Alergii mohou mít i velmi malé děti – obvykle do 6-12 měsíců po narození. V naprosté většině případů (cca 90%) pak tento typ alergie spontánně vymizí do 2-3 let věku.

Jako u všech potravinových alergií, pokud touto formou opravdu trpíme, obvykle celoživotní vyloučení mléka z našeho jídelníčku je nezbytností.

Autor : MUDr. Vladimír Fuchs

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Porody, značka : „domácí“

Pokud bychom sestavovali žebříček nejkontroverznějších témat v oblasti zdraví, domácí porody by se jistojistě umístily na předním místě. Možná by stálo za to, poměřit váhu argumentace na obou stranách válečného pole, kdy zapřísáhlí zastánci na jedné a stejně odhodlaní odpůrci na straně druhé stojí proti sobě již delší dobu.
Co je tedy porod? Je to akt, kdy na konci gravidity opouští plod tělo těhotné ženy a z plodu se stává novorozenec a z rodičky matka. Zcela přirozený počin přírody, který se odhadem stal jen v linii rodu homo 50-100 miliardkrát.

Argumenty zastánců, říkejme jim „domácí“…

  • Porod je přirozený děj, rodička není nemocná bytost a tak do nemocnice nepatří. Domácí porody nejsou novinkou, rodili tak naši předkové v minulosti a ve velké části světa se tak děje dodnes.
  • Porod v domácích podmínkách je méně stresující, žena rodí v prostředí důvěrně známém, často obklopena svými blízkými, s teplotou, mírou osvětlení a úrovní hlasitosti obklopujících zvuků jí příjemné.
  • Na zdárný průběh porodu obvykle dohlíží porodní asistentka, resp. dula, kterou rodička zná osobně již delší dobu a má k ní důvěru
  • Porod není rušen všelijakými přístroji, rodička se tak může lépe soustředit na sebe a na plod
  • Za porodu nejsou obvykle podávány žádné léky (jaké léky,  vždyť rodičku neléčíme?!), které by mohly přirozeně běžící děj i negativně ovlivnit.
  • Novorozenec se poprvé nadýchne „doma“, nikoliv v cizím, sterilním prostředí nemocnice…
  • Pokud by se něco nedařilo, vždy je tu možnost zavolat rychlou lékařskou pomoc,která musí dorazit nejpozději do 20 minut….( ze zákona)

Argumenty odpůrců, říkejme jim „hosté“…

  • Porod je sice přirozený akt, ale kdykoliv v jeho průběhu může dojít k dramatickému zvratu, kdy je na životě ohrožen nejen plod, ale i rodička a to většinou náhle, neočekávaně, během desítek vteřin či v jednotkách minut. Tyto případy sice nejsou příliš časté, ale pokud nastanou, právě zkušení zdravotníci (porodníci, porodní asistentky, neonatologové, anesteziologové a další) v naprosté většině případů oba zachrání. I oněch 20 minut, než sanitka přijede, může být příliš dlouhá doba, než aby se situace mohla zdárně vyřešit.
  • Naši předkové doma sice rodili, ale perinatální úmrtnost (tzn. v souvislosti s porodem) nebyla větší „o něco“, ale násobně. Stejně tak počet úmrtí rodiček v minulosti a dnes je zcela nesrovnatelný. Porody v méně civilizovaném světě se skutečně dějí velmi často v domácích podmínkách, ale i pouhé přání rodičky mít u porodu lékaře je vzhledem k tamnějším vzdálenostem a sociálním podmínkám neuskutečnitelné.
  • Porodnice dnes již nejsou sterilními studenými budovami, kdy se rodička musí plně podřídit příkazům zdravotníků. Většina porodnic dnes již vychází rodičkám a jejim rodinným příslušníkům značně vstříc, porodní místnost připomíná spíše hotelový pokoj s plným zázemím….

Porod v domácích podmínkách není trestným činem, nikdo nemůže být stíhán, neb tento není protizákonný. Pokud se však pro něj rozhodneme, nemalá část odpovědnosti zůstává na našich bedrech. Bylo by dobré si tento fakt uvědomit – ve hře jde o zdraví a život dítěte i maminky.

Autor: MUDr. Vladimír Fuchs

Rubriky: Blog | Napsat komentář

Spánek

Bez potravy vydržímě desítky dní, bez příjmu tekutin několik dnů, bez kyslíku několik minut
a bez lásky se prý žít nedá vůbec. Ale co spánek?
Plod v děloze pospává naprostou většinu času, stejně tak novorozenec. Ač se s věkem potřeba
snižuje, v dospělosti se ustálí většinou na hodnotě 6-8 hodin/den.

Co je vlastně spánek a je opravdu pro nás nezbytný? Bezpochyby ano – nespíme jen my, lidé,
ale patrně veškeré tvorstvo na naší planetě – jen formou a délkou spánku se liší. Dokonce i zvířata, která v zimě hibernují (např. medvědi) se musí občas probrat, aby určitý časový interval strávila
právě spánkem.
V době spánku jsme v celkovém útlumu a uvolnění, s omezenou reaktibilitou na vnější podněty.
Spánek má několik, pravidelně se střídajících fází, z nichž je všeobecně známá jeho REM a nonREM složka. Mozek, oproti zbytku těla pracuje značně intenzivně – třídí a ukládá informace a některé nepotřebné, resp. dlouho nepoužívané, maže.
Ve spánku tělo regeneruje, hojí se poškození na buněčné úrovni, rostou svaly, stav fyzilogického
anabolizmu. (díky vyšším hladinám testosteronu a somatotropnímu – růstovému hormonu).
Klesá produkce stresového hormonu kortisolu, normalizuje se hladina inzulinu (stabilizace glykémie – hladiny krevního cukru, ovlivnění distribuce tuku).
Relativně nedávno objevené hormony leptin a ghrelin ovlivňují náš pocit hladu a nasycení.
Nedostatek spánku zvyšuje produkci ghrelinu a způsobuje náš „vlčí“ hlad po probuzení – většinou
na sladké….
Králem spánkových hormonů je však tzv. neurohormon melatonin. Těžko lze vyčíslit, kolika životně
důležitých pochodů se účastní. Je tvořen v hypofýze, jeho hladina stoupá tak, jak večer a v noci ubývá světla.
V dětství a v pubertě jsou jeho hladiny nejvyšší, ve stáří naopak významně nižší. Proto jsou také poruchy spánku v dospělosti a ve stáří mnohem častější. Melatonin mimo jiné působí jako silný antioxidant proti tzv. volným radikálům (zodpovědným za urychlené buněčné stárnutí – jednou z příčin prakticky všech tzv. civilizačních chorob, včetně zhoubných nádorů). Stabilizuje krevní tlak, působí jako přírodní antidepresivum, zvyšuje libido, spolupodílí se řízení produkce mnoha hormonů, řídí naše „biologické hodiny“ a synchronizuje nás se střídáním období dne a noci, pozitivně ovlivňuje naši imunitu.
Takže – bez spánku se žít nedá. Jednu noc bez spánku přežijeme relativně bez úhony, odepírání
spánku 5-7 dnů znamená ve většině případů konec naší pozemské pouti.
Spánek nelze ošidit – pokud přes pracovní týden ponocujeme, o víkendu deficit již „nedospíme“, ani není možné se naspat do zásoby.
A nyní pár zásad, aby se nám spalo lépe:
1. Snažíme se chodit spát ve stejnou dobu – plus mínus 15min, a to i na dovolené či o víkendu.
2. Místnost kde spíme má být dobře větraná, s teplotou kolem 18 st.C a maximálně tmavá –
na světlo z ulice žaluzie obykle nestačí, použijte neprůsvitné závěsy. V ložnici nechť nesvítí
televize, monitory, stand-by kontrolky spotřební elektroniky a budíky (na milost možno vzít
tlumené světlo budíku červené barvy – ta neruší produkci našeho krále spánkových hormonů
3. Ložnice má být nejtišší místností v bytě. Pokud partner pochrupuje, situaci řešte.
4. Před ulehnutím necvičte alespoň 3 hodiny, mozek netrapte řešením problémů – obvykle nic
nevyřešíte, zato usínat budete podstatně hůře (ráno moudřejší večera… proč asi…)
Před spánkem nejezte, nebo jen symbolicky (banán, mléko – zvyšují produkci melatoninu)
Alkoholu, čaje a kávy pomálu, raději vynechat.
5. Postel nevyužívejte k práci (samozřejmě, není-li vaším výrobním prostředkem), ani k dlouhému čtení.
Tento kus nábytku je určen pouze toliko ke spaní a k milování.

Autor: MUDr. Vladimír Fuchs

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Blog

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Maso – ano či ne ?

Pokud tuto otázku řešíme pouze na základě zdravotních kladů a záporů a nikoliv z pohledu náboženských příkazů a psychologicko-etických hledisek, pak je třeba se seznámit s určitými fakty.

Základní poznatek je ten, že člověk je ve své podstatě všežravec.

Svědčí proto minimálně  3 skutečnosti:

1. Stavba chrupu

Lidský chrup je komplexní. Najdeme zde zuby specializované na uchopení, kousání, trhání, ale taktéž na žvýkání – tedy výbava jak šelem, tak zvířat živících se jen rostlinnou stravou.

2. Zažívací trakt

Člověk vlastní jen jeden žaludek (zcela nevhodné pro konzumaci velkoobjemové, ale kaloricky chudé potravy) a délka střeva je něco mezi šelmou a býložravcem.

3. Trávení – enzymy a střevní mikroorganizmy

V trávícím traktu člověka je příslušné enzymatické vybavení pro zpracování živočišné   bílkoviny, zeleninu můžeme trávit také, byť omezeně, celulózu, na rozdíl od přežvýkavců, nestrávíme vůbec.

Maso obsahuje kvalitní bílkoviny, jejichž základní stavební kameny – aminokyseliny – jsou poměrně dobře a rychle z trávícího traktu resorbovatelné. Chronický nedostatek bílkovin nevede jen ke ztrátě svalové hmoty, ale také k dalším postižením, např. k poklesu obranyschopnosti.

V žádné rostlinné stravě také není tak vysoké zastoupení stopových prvků jako v mase, totéž platí o železe, které se vstřebává z masité potravy výrazně lépe.

Má se za to, že právě přechod z převážně rostlinné stravy na jídelníček s vyšším zastoupením masa u našich praprapředků nastartoval evoluční skok nejen po stránce fyzické, ale zejména intelektuální.

Rizika konzumace masa pro člověka nevyplývají z podstaty této potraviny, ale z faktorů, které můžeme, alespoň ve většině, dobře ovlivnit. Není vyslověně dobré a špatné maso.Riziková ale může být příprava pokrmů, konzumovaný objem a další faktory.

V mase je velmi rozdílné zastoupení tukové složky – z tohoto pohledu je vhodnější drůbeží maso, zejména kuřecí a krůtí (nejlépe konzumovat bez kůže,zbavíme se tak většiny tuku), dále králičí maso, veterinárně kontrolovaná zvěřina a ryby. Rybí maso je vhodné i z tučných ryb díky vysokému obsahu omega 3 kyselin, působících výrazně proti sklerotizaci cév.

Zatracované vepřové maso, pokud je libové, obsahuje podobné procentu tuku jako drůběží. Hovězí a skopové maso se zase může pochlubit značným množstvím železa.

Příprava jídla je také velmi důležitá – organizmus nejméně zatěžuje, pokud bylo maso tepelně zpracováno dušením, resp. vařením v páře, rizikovější  je pečení, smažení a fritování. Grilování, pokud nedošlo k připálení nebo odkapávající tuk se po spálení přímým plamenem nevracel zpět na potravinu, není na závadu.

V mase je rizikový nejen tuk, ale také sůl, které zejména uzeniny obsahují nadlimitní množství.

Chuť masa proto zvýrazňujeme raději bylinkami než solením.

Maso také nemusíme konzumovat denně. Kvalitní bílkoviny získáme i z mléčných výrobků a vajec

Ovoce a zejména zelenina by měly být samozřejmou součástí jídelníčku každého pravověrného masojedlíka.

Autor : MUDr. Vladimír Fuchs

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář